Podmínky pro uplatnění prodloužené záruky

Hned na úvod je třeba říci, že prodloužená záruka se dle metodiky výrobců netýká opotřebitelných dílů (brzdy, spojka a další) a vždy je podmíněna pravidelnými návštěvami autorizovaných servisů. Ty jsou dnes, opět pod tlakem konkurence, neúměrně prodlužovány a běžný interval servisních prohlídek je 24 měsíců, resp. obludných 30.000 km. Prodloužená záruka bývá také omezena nájezdem, nejčastěji v rozmezí 120~150.000 km. Paradoxně, právě s dodržováním zmíněných výrobcem stanovených prodloužených servisních intervalů se objevují první problémy.

Nový EGR ventil 2.0 TDI

Následky prodloužených servisních intervalů

Oleje, které jsou v dnešních ekologických motorech používané i 30 tisíc kilometrů páchají nevratné škody na mechanice motoru. Dílem tím, že jsou chemicky vyčerpané (v benzínovém motoru již po 7.500 km, u dieselů přibližně po 17 tisících km), ale jsou také silně znečišťovány sazemi ze spalování paliva a vzdušným prachem, který prošel přes neměněný vzduchový filtr, který tak také negativně ovlivňuje životnost motoru. U dieselů za kontaminací oleje stojí především EGR ventil, který je u motorů plnících EURO 6 po SW úpravách z aféry dieselgate více otevřený, čímž je dosahováno menšího množství kyslíku ve válcích a tím nižších teplot ve spalovacím prostoru. U benzínů je příčinou tzv. vnitřní EGR.

U nových motorů v záběhu se k tomu přidávají kovové otěry a zbytky po špatném začištění mechanického opracování bloku při výrobě. Další kovové částečky vznikají přirozeně při záběhu nového motoru. Brzká výměna oleje v novém motoru je tak to nejlepší, co pro svůj nový motor můžete udělat. Bohužel výrobce Vám předepíše první výměnu až po 30 tisíc kilometrech. Jelikož je olej jednou z mála položek na kterých umí servisy vydělávat, nechají si preventivní výměnu oleje dobře zaplatit a vysoká cena odradí většinu nových majitelů od této preventivní výměny oleje. 

Sazemi zneprůchodněný EGR ventil a nepohyblivá klapka sání

Obvyklé řešení závad po dobu záruky

Mechanické problémy na hnacím řetězci, tedy občasné vady materiálu či chyby při sériové montáži, se nejčastěji projeví do 3.000 km nájezdu. Běžnější závady, jako je typicky vysoká spotřeba oleje jsou však nejčastěji výsledkem dlouhých intervalů výměn motorového oleje a díky tomu se projeví výrazně později. Proč souvisí spotřeba oleje s délkou servisních intervalů? Chemicky vyčerpaný olej nerozpouští karbonové usazeniny. Díky nízkým otáčkám motorů se prodlužují časy kompresních tlaků a negenerují se tak síly, které tlačí písty do stěn válců čímž se u nezakarbonovaného motoru uvolňují pístní kroužky. Výsledkem je prolínání oleje do spalovacího prostoru a jeho zvýšená spotřeba. Výrobci to řeší tím, že do technických podmínek udávají možnou spotřebu oleje až 1 litr na tisíc kilometrů. Výsledek je, že nelze na takto fatální opotřebení motoru prodlouženou záruku aplikovat.

Podobné situace nastávají s pazvuky z převodovky, spojky a jiných částí hnacího ústrojí, výrobce je bude většinou posuzovat jako standardní opotřebení odpovídající nájezdu vozidla. Závady elektrické výbavy se vyskytují spíše zřídka a zpravidla jsou způsobeny činností hlodavců (které lze snadno odhalit z poškození instalace), ale často se děje také průnikem vody do oddělovací přepážky motoru. Ta zde zůstává po zacpání odvodních kanálů listím či jehličím a dlouhodobě negativně působí na zde vedenou kabeláž. Ano, je to další důvod, proč nemůže být v podobných případech záruka uznána.


Příklad ze života

Díky tlaku na snížení cen komponent se výrobci uchylují k šetření materiálem a používají výrobní postupy, které umožní zvýšit produkci při současném snížení výrobních nákladu. To se stalo osudným jednomu z našich dobrých zákazníků, který si ve 4. roce stáří svého vozu povšiml, že se mu na chladiči postupně lámou jemné hliníkové lamely, které zvyšují účinnost chladiče. Jelikož měl na vůz záruku 7 let, přistoupil v rámci další servisní prohlídky k reklamaci, což opakoval pokaždé, kdy vozidlo do servisu vezl. Servis si však vždy našel důvod, proč reklamaci zamítnout, až uplynula záruční doba a rok po jejím uplynutí musel být neúčinný chladič včetně hadic a spon vyměněn. Náklady za materiál a práci se vyšplhaly na 65.000 Kč. 


Závěr

Možná budu působit jako pesimista, ale pravděpodobnost, že na libovolný díl, který se zjevně mechanicky nerozpadne díky výrobní vadě, bude uplatněna záruční výměna, se limitně blíží k nule. Dnešní automobilová produkce se dá definovat jako ona příslovečná navoněná bída. Výrobci se snaží díky tlaku konkurence minimalizovat výrobní náklady, proti čemu jdou trvale se zvyšující investice do technologií na plnění stále přísnějších emisních limitů. Je běžné, že řada poddimenzovaných dílů je zdarma, aniž by to majitel tušil, měněna v rámci servisních prohlídek v době záruky. Ale věřit, že výrobce dobrovolně ponese náklady nad rámec svých povinností je naivní. Díky důkladné znalosti konstrukce a vlastností dnes používaných dílů si dovolíme tvrdit, že prodloužená záruka je dílem marketingový produkt a dílem další zdroj příjmů pro výrobce, resp. pro jeho dealery. Přínos pro zákazníka je více než diskutabilní a službu jako takovou tedy nedoporučuji.